Jméno "laborant" pochází z latinského výrazu laborare - pracovat, připravovat. Laboranti byli známi jako lidé, kteří sbírají léčivé rostliny a shromažďují některé další přísady, jako minerály nebo části zvířat a z nich poté vyrábí a prodávají různé druhy léků. Léčivé preparáty se připravovaly ve formě prášků, olejů, mastí, elixírů, nálevů nebo esencí. Podle laborantské tradice, byl sběr bylin rituál, který byl provázen dlouhodobě zavedenými a dobře definovanými pravidly. Nedodržení těchto pravidel mohlo vést až ke ztrátě léčivých vlastností vybraných bylin a hrozné pomstě krále horské "zahrady"- krkonošského Ducha Hor. Sběr horských bylin byl jednoduše chápan jako krádež cenných léčivých pokladů z jeho lékárny, které bylo spojeno s riskantním vstupem do jeho panství. To vysvětluje rozmanitost obřadů a ceremonií, které měly zmírnit úzkost spojenou s podstoupením tohoto rizika.

Proces přípravy léků z rostlinných složek, byl zahalen tajemstvím a dávkování léčiv hraničilo s magickými rituály. Domy krkonošských laborantů nebyly běžné, ač byly postaveny v souladu s typickou architekturou regionu. Podkroví se používalo pro sušení bylin a takto vzniklá sušina se raději ukládala do samostatně stojících drobných staveb kvůli nebezpečí požáru. V největší místnosti v přízemí byla laboratoř, často s žulovými stěnami. Laboratoř byla vybavena velkým topeništěm a také přístroji a zařízením pro destilaci (baňky, kotlíky, křivulemi, chladiči, filtry). V těsné blízkosti laboratoře byla místnost používaná pro výrobu léků a řezných specifiků- brusky, filtry, směšovače a malty. V boční komoře byl sklad - tedy police, skříňky, sudy a krabice se surovinami a hotovými výrobky. Součástí stavení byla zahrada, ve které rostlo mnoho bylin – předchůdce lékárny. Nejslavnější laboranty při práci vyobrazuje i mapa Krkonoš zveřejněná v roce 1578, od trutnovského kronikáře Simona Hüttela (1530-1601).